Konec školního roku

2. července 2014 v 16:44 |  Moje názory
Ahoj! Nejdřív bych se chtěla omluvit, že tu tak dlouho nebyl žádný článek. Byla jsem v nemocnici a pak se mi prostě nechtělo nic psát. Ještě bych k tomuhle chtěla říct, že je úplně něco jinýho když to vidíte než když to zažijete. Je úplně něco jinýho, když v ordinaci vidíte Mirku, která nemůže mít děti než když jste v nemocnici a oni vám řeknou, že vám vezmou vaječník.. Můžu říct, že nikdy v životě jsem tolik nebrečela. Všechny hodnoty se mi změnily. A beru teď věci úplně jinak. Jinak jsem vážně vděčná, že jsou v těle některý orgány dvakrát..

Ale posunu se k dnešnímu článku. V pátek jsme měli poslední den školy. Je strašnej pocit když si uvědomíte, že už nikdy v tý škole nepudete do třídy atd. Nejvíc mě mrzí, že nebudu ve třídě s lidma, který znám, i když většinu nemám ráda. Když jsme se loučili a já stála v tý řadě a čekala až mě zavolají pro vysvědčení v jednu chvíli se mi vážně chtělo brečet. Všichni na zkoušce dělali kraviny, ale pak když tam jste tak se vám žádný dělat nechce. Nejhorší bylo když jsme ještě byli v chodbě a oni řeknou ještě minuta a pak když tam čekáte. Jsem hrozně ráda, že jsem pro vysvědčení šla zrovna stěmahle lidma. S nejhorším a nejlepším. Když mi učitel řekl, že jsem byla celou dobu v pohodě, chtělo se mi smát i brečet. Měli jsme super třídního.

Když jsem potom přišla domu, tak jsem se odpoledne koukala na fotky z 1.-9. třídy. Tak nějak mi došlo, kolik lidí jsem ztratila. Třeba přestupem do jiný třídy, nebo když část odešla na gympl nebo se prostě odstěhovala. Rozhodně jsem se cejtila líp ve třídě v který jsem byla od 1. do 4. protože to byla prostě naše třída. Pak se prostě všechno změnilo.

Když jsem tak vzpomínala na 1. třídu tak jsem si vzpomněla na školku a kolik kamarádů jsem ztratila. Nejvíc mě mrzí nejlepší kamarád, kterej si mě teď asi vůbec nepamatuje. Ve školce jsem byla strašná mrcha a měla jsem strašne kamarádů a teď když už taková nejsem tak mám jenom pár, ale jsem za ně ráda.

Taky pozoruju jak jsem se změnila. Asi tak před 2 rokama jsem do sebe nechala kopat, (obrazně řečeno) ale teď už bych se nenechala. Nechápu jak se některý lidi dokážou ponižovat ostatní jenom aby vypadali lepší.
Už nejsem ta holka, která se všeho bála a jsem za to ráda a taky jsem ráda, že dokážu poznat jak jsem se změnila.

Tenhle článek asi neni nijak zajímavý, ale já jsem to chtěla napsat. :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám blog?

Ano
Ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama